Internet je poměrně zvláštním místem. Specifický je tím, že nabízí alespoň částečnou anonymitu, čehož lidé zhusta využívají. Nebojí se totiž tak vyjádřit své skutečné názory, bez ohledu na to, jak extrémní se mohou zdát. A nikde to není vidět více než v nejrůznějších diskusích či komentářích na sociálních sítích. Stačí si jich přečíst jen pár a vidíme, že naše společnost je v podstatě rozdělená.
Ať už se jedná o jakýkoliv problém, jakoukoliv věc, téměř vždy se lidé rozdělí na dva tábory. A není náhodou, že stejné skupiny lidí volí téměř vždy stejný tábor. To samozřejmě není nic dobrého – společně máme mnohem větší naději, že dané problémy vyřešíme. Ukazuje se však, že toho nejspíše nejsme schopni.
Pravda, není to úplně nová věc, a ani specificky česká. Dokonce by se dalo říci, že se jedná o něco, co je typické pro velkou většinu lidských společností. A je jasné, že to není náhoda. Ukazuje se však, že naše vrozená povaha za to může jen zčásti. Jistě, tato mentalita pomáhala našim předkům přežít, neboť v nich vzbuzovala přirozenou nedůvěru k ostatním kmenům, díky čemuž se vyhnuli například překvapivému útoku. Dnes je však jiná doba a ukazuje se, že tento přístup je zastaralý. To však neznamená, že by nemohl být přiživován.
Toto rozdělení totiž značně podporují mnozí politici napříč celým politickým spektrem. Jim osobně totiž pomáhá, neboť stále více zatvrzuje své voliče, díky čemuž tito budou volit stále stejnou stranu. Navíc, čím radikálnější budou, tím spíše k volbám přijdou, a tím více hlasů budou mít. A o to jim jde především. Navzdory tomu, co tvrdí ve svých předvolebních kampaních, rozhodně u nich nejsou lidé na prvním místě.
Co můžeme dělat proti tomu, aby se nás to netýkalo? Popravdě, příliš mnoho ne. Snad jedině snažit se hledat nezaujaté informace, což může být i v dnešní době velmi těžké. Nic jiného nám ale prostě a jednoduše nezbývá.