Je to už opravdu hodně dlouho, když jsem hledala nějaký byt k pronájmu, chtěla jsem spíše nějakou garsonku anebo jednopokojový byt anebo maximálně dvoupokojový byt a nejlépe někde mimo centrum města, protože jsem neměla tolik financí. Zkoušela jsem také oslovit město, jestli by mi nepřidělili městský byt. Oni to slíbili, ale říkali, že přednost dávají matkám samoživitelkám anebo otcům samoživitelům. Byla jsem docela překvapená, ale na druhou stranu jsem to chápala. Je logické, že maminka, která je sama a má dítě, že bude potřebovat nějaké bydlení, nějaké bydlení, které je chráněné.
A dozvěděla jsem se, že jsou i takové byty anebo domy, kde právě jsou pro samoživitelky. Jsou typické azylové domy anebo azylové byty, třeba když ženy byly týrané anebo psychicky týrané či fyzicky týrané, nechápu, jak tohle může muž udělat, ale dozvěděla jsem se, že i pánové byli někdy fyzicky nebo psychicky týraní. Podle mého názoru tohle opravdu hrozné. A nechápu, proč si tohle ženy anebo pánové nechají líbit? Naštěstí ale ženy už nejsou tak měkké a také už udají svého partnera nebo manžela, že je psychicky týrá. A právě z tohoto důvodu jsou azylové domy nebo azylové byty, kam právě ženy s dětmi jdou.
Myslím si, že tohle je správné. Ale abych se vrátila zpátky ke svému bytu anebo ke své garsonce. Až po dvou měsících jsem našla takovou malou garsonku. Cena byla docela nízká. Cena za garsonku byla pod deset tisíc korun. A tohle jsem si už dovolit mohla. Já jsem totiž ještě studovala dálkově, ale měla jsem jenom dvě takové malé brigády. Dostala jsem ještě příspěvek na bydlení. Kdybych nedostala příspěvek na bydlení, tak bych asi musela stále bydlet někde u rodičů nebo u kamarádů. Jenomže tohle už mě nebavilo. Chtěla jsem bydlet sama a jsem ráda, že tohle mě vyšlo. Později si pořídím nějaký třípokojový byt a jsem ráda. Budu doufat, že se mi to podaří v co nejkratší době.