Všichni víme, že lesy a honitby celkově obhospodařují myslivci. Právě ti zodpovídají za to, že v dané lokalitě bude takový počet zvířat, aby se dokázala uživit. Původní idea byla, že tito lidé budou navíc i eliminovat nemocné či příliš slabé kusy, které by stejně velmi brzy zašly, a rychlá kulka je pro ně milosrdenstvím. Ukazuje se však, že skutečnost bývá poněkud jiná. Je tedy na místě se ptát, zda naopak v současné podobě přírodě neškodí.
V první řadě je potřeba si říci, že stavy zvěře u nás nejsou příliš utěšené. Zatímco drobné zvěře, jako jsou bažanti, zajíci a podobně je málo, naopak vysoké a černé je příliš. Důvod je jednoduchý: právě z vysoké jsou ty nejlepší trofeje, takže je v zimě přikrmována, aby se její počty držely na dostatečné výši. U černé zvěře pak platí, že její lov není zrovna jednoduchý.
To samozřejmě působí potíže. O tom, že zvednout stavy drobné zvěře je třeba, není pochyb. Ovšem myslivci se to snaží provádět pomocí eliminace predátorů, namísto snížení počtu odstřelených kusů. Například zajíců máme u nás poměrně málo, avšak to nebrání tomu, aby jich ročně nebyly zastřeleny desetitisíce.
Problém je, že se myslivosti věnuje i velká řada politiků všech úrovní. Proto existuje velký tlak na její udržení a na to, aby zůstala beze změny. Stačí se koneckonců podívat, jaký odpor mezi nimi vzbuzuje návrat velkých šelem, jako jsou vlci či medvědi. Přitom právě ty by mohly pomoci s vysokými stavy zvěře. To je však něco, co mnoho myslivců nechce.
Je tedy jasné, že pokud má myslivost přežít a naše příroda se zlepšovat, byla by nutná její naprostá reforma. Tomu se ovšem všichni brání, nikoliv nejméně pak proto, že valnou část myslivců tvoří starší či stará generace, která je již ze své podstaty konzervativní a odmítá nové poznatky. To je ostatně vidět i z toho, že stále používají výraz „škodná“, byť oficiálně neexistuje. Zdá se, že v současnosti se však situace nijak nezmění.