Asi každý už byl nejednou na pracovním pohovoru. Firmy neustále naříkají že není zájem lidí o práci, ale když k nim někdo přijde na pohovor, nevezmou ho. Ano, žádná firma nemá povinnost brát každého, ale dostáváme se jako společnost do velice zajímavé situace, se kterou si neví rady ani Úřad práce. Každá firma nabízí pozice, ke kterým se vážou různé požadavky. Někde je potřeba vyučení, někde vysoká škola, někde jen maturita, někde vyžadují praxi, a někde si pracovníka zaučí sami. Jenže problém je v tom, že stále více vysokoškoláků nebo lidí kteří jsou obecně považováni spíše za inteligentnější, než je většinové populace, mají problém práci sehnat.
Jak je to možné? S touto situací se setkávají i úředníci z Úřadu práce, kde se lidem snaží pomáhat s hledáním zaměstnání. Uchazeč je povinen sdělit výsledek pohovoru, a samozřejmě se zaměstnanci úřadu dozví, proč uchazeč neuspěl. Mimo to také úředníci přímo komunikují se zaměstnavateli, takže není problém si ověřit, jak si uchazeč vedl.
Důvod je prozaičtější
Na první dobrou si asi každý řekne, že prostě uchazeč nesplnil požadavky nebo nepůsobil dobře. Když absolvent gymnázia nezíská práci v obchodě a získá ji někdo, kdo nedokáže poradit s výběrem zboží a nedá dohromady souvislou větu bez chyb, asi nebude důvodem neschopnost středoškoláka v porovnání se schopnostmi absolventa učebního oboru. Zakopaný pes je v tom, že zaměstnavatelé dnes nechtějí schopné zaměstnance, ale chtějí někoho, kdo si nebude na nic stěžovat a kdo nebude zbytečně moc přemýšlet. Najít dobrou práci je dnes pro spoustu lidí poměrně velký problém, a týká se nejen lidí před důchodem, ale i středoškoláků a osob bez praxe. Zaměstnavatelé by tedy neměli tvrdit, že lidem se nechce pracovat, ale měli by si vybírat uchazeče se zájmem o práci a neplatit zbytečně HR, které často větu bez chyb rovněž nedají dohromady, ale na uchazeče mají seznam požadavků dlouhý na několik stran.